Novověk
Renesance
Renesance byla dobou největšího rozkvětu vědy a umění. Málo která epocha se těšila takovému náhlému rozmachu a pokroku. V této době se dostává móda převážně do rukou již velmi bohatého měšťanstva, které přichází s novým životním názorem a tím je pro renesanci tak typický humanismus.
Humanismus se zaměřuje na člověka a jeho pozemskost, snaží se vytvořit všestraně rozvinutého a tím tedy harmonického člověka. Jde o to, nechat ho přemýšlet a vymanit jej z tupé středověké poslušnosti o kterou pochopitelně moderní svobodný měšťan nestojí.
Ovšem takovéto inovace nikdy nejdou jen tak snadno. Někteří svobodomyslní vzdělanci zaplatili za svá tvrzení životem (jako například notoricky známí Giordano Bruno). Někteří umělci se ovšem tešili nebývalé slávě a velkému uznání a své pokrokové myšlení a vědecké výzkumy si (jak my již dobře víme) tvořili takzvaně do šuplíku (Leonardo Da Vinci a jeho přínos moderním vědám)
Renesanční doba otevírala bránu novověku, a novému člověku, který touží poznat sám sebe a zákonistosti světa jemu známého. Tato dobá se dá označit jako epocha rozumu.
Renesanční móda byla výrazně ovlivněná antickým ideálem, který je tak patrný v umění. Vše nutně muselo odpovídat harmonickému pojetí souměrnosti a uměřenosti. Centrem všeho dění se stala Itálie, ze které se renesanční móda a sloh jako takový rozšířil do ostaních zemí. Nepřirozené protáhlé gotické tvary a všerůzné špice se nyní staly nemoderními a postupně zmizely. Uplatňovala se krása a vytříbenost textilí, které byly vytvářeny přednímy italskými umělci.
Velmi oblíbeným vzorem se stal motiv granátového jablka, nebo jiných velkých vzorů aplikováných na materiál jako je samet, brokát, či hedvábí. Móda se snažila být harmonicky sladěná a dokonale vyvážená, neporušovala celek a dodržovala soulad všech částí. Renesanční móda se stala mnohem přirozenější, přinesla nové střihy, nové způsoby řasení a nové modní prvky.
V nově vzniklých ideálech krásy, pocházejícich z Itálie, byly zpočátku důležité spíše útlejší postavy a proto byla i mírnější spotřeba tkanin.
Estetický idéal se ovšem změnil s příchodem 16. století. Oděv dodávál svým nositelům na důstojnosti a začal mohutnět. Moderní materiály byly težké a měkké. Látky se začaly z itálie vyvážet do Evropy, rostla sláva měst jako jsou Benátky, Janov, Florencie, Milán a Lucca kde vznikaly vynikající textilní manufaktury (ve Florencii bylo až 300 soukenických dílen). S renesančním individualismem přichází i soutěživost mezi jednotlivými městskými republikami a tak vznikají i výrazné rozdíly v oděvu.
Módě začaly nejvíce podléhat rukávy. U mužského oděvu se na rukávech v místě lokte dělaly rozparky, které byly zpočátku pouze funkčního charakteru. Později, ve století 16. se ovšem tento detailní prvek stavá vysloveně módní záležitostí. Rukávy se začaly ozdobně prostřihovat do různých tvarů a zespod prosvítal barevný spodní podklad, nebo spodní prádlo. Ke zhotovení spodního prádla byla potřeba velmi jemná a drahá tkanina bílé barvy. To byl typ toho nejluxusnějšího spodního prádla, které se mohlo objevit pouze v šatníku těch nejbohatších.
Mladíci nosili jako svrchní oděv kratký kabátek, střižený do zvonu, naproti tomu vážení muži, učenci a starci nosili dlouhý, bohatě řasený plášť s velkým kulatým límcem a všitými rukávy (tento dnes ceremoniální oděv můžeme zaznamenat po celém světě a to na univerzitách při oficiálních slavnostech).
V ženském odívání byla novinkou sukně oddělená od živůtku a takto bylo dosaženo přirozeného členění postavy. Dekolt živůtku býval kruhový nebo čtvercový. Volně přišité k živůtku pak byly bohatě zdobené rukávy, které stejně jako u mužského odívání podlehály módě a bylo možno je obměňovat.
Novým módním doplňkem se staly hodinky, které se nosily na řetězu kolem krku. Na řetězu kolem pasu pak bývaly zavěšeny různé věci jako vějíře, klíče a váčky s penězi. Muži nosili barety, někdy zdobené peříčky a vlasy mívali delší, po ramena. U žen nebyly tmavé vlasy v módě, a proto si černovlasé Italky už tehdy vlasy barvily a odbarvovaly, či je proplétaly cizími světlými vlasy. U vdaných žen se pokrývka hlavy začala zmenšovat a stala se spíše ozdobou.
Módním hitem se stal kapesníček - ozdobný a krajkovaný, nebyl určen k praktickému užívání. v 16. století se tento módní prvek rozšířil do všech Evropských zemí. Obejvily se také parfémované rukavice, které se postupně staly velmi oblíbeným módním doplňkem a bílé, čisté rukavice pak byly nepostradatelné pro služebnictvo. S novými módními prvky také přicházely jednotlivé země Evropy. Z prostředí Německa, Švýcarská ale také Čech pochází kalhoty zvané plundry, což byly kratičké, ozdobně řasené a prostříhávané kalhoty. Z Čech pochází ozdobné síťky k zakrytí obličeje. Nejbohatší dámy si tento doplňek nechávaly zhotovit ze zlata či stříbra.
Poněkud upjatější byla španělská móda. Španělsko se stalo politicky nejdůležitější zemí 16.století a to hlavně díky svým koloniím v Americe. Španělská móda již nemá mnoho společného s humanistickými zásadami. Je nepřirozeně stylizovaná a tvrdá (viz ono ohromné okruží kolem krku) Také přinesla světu korzet a inkvizici.
Protikladem této upjaté a strnulé módě byla Francie, která se nacházela pod silným renesančním a humanistickým vlivem Itálie. Italská renesance a humanismus Francii infiltrovala formou válečné kořisti, která se do Francie dostává díky častým válečným výpadům Francouzů právě do Itálie. Svým mocným úderem do historie a módy vůbec však Francie přinešla až v období baroka, o tom ale zase příště.
Baroko
Oblečení se vyrábělo z nových materiálů.Ženy i muži nosili vlněné účesy , ženy také nosily korzety a krinolíny.Muži nosili kalhoty , vysokou obuv , delší kabáty , klobouky s peřím.
Rané baroko (cca 1630 - 1670)
Vrcholné baroko (cca 1650 - 1690)
Pozdní baroko (cca 1680 - 1710)
Rokoko
Lidé nosili nadměrně zdobené oblečení , ženy měly až metrové účesy , nosily korzety a krinolíny.Nedbali moc na hygienu místo mytí používali silné parfémy.
Rokoko - vycházkové šaty (cca 1720 - 1790)
Rokoko - velké dvorské róby (cca 1720 - 1790)
19.st
V 19.století přichází obrat k lepšímu od předchůdců. Tón udává Francie. Propaguje se sport (tenis, kolo, procházky), pravidelná hygiena, koupele a krátké vlasy. Líčidla se používají velice málo (jen zdravíčka a přepudrování nosu, aby se neleskl). Rtěnka se stala vulgární záležitostí. Klade se důraz na čistotu a cudnost. Těžké parfémy se nepoužívají, vítanou novinkou se stává lehká kolínská voda, která se i dnes vyrábí podle původních receptur.
Empírová móda (klasicistní) (cca 1800 - 1820)
Biedermeier (cca 1820 - 1835)
STYL OBLÉKÁNÍ ŽEN
Romantismus, plný fantazie, návratů k přírodě i historii vtiskl svůj charakter především dámskému oděvu. Ženy jsou vždy ochotné vpustit do svého šatníku novou módu, proto i tentokrát podléhá jejich oděv módním změnám daleko více než u mužů. Především se změnil celkový módní styl. Přirozeně ženský styl zdůrazňuje sukně. Ta byla nejdříve rozšířená jen mírně, později dostává podobu kužele množstvím spodniček, které vyztužují lehkou látku oblíbených květinových nebo kostkovaných vzorů. Ženskost podtrhuje i upnutý živůtek, jehož dekolt odhaluje i části ramen. Úzký, téměř vosí pás vyžaduje korzet.
I když ne tak těsný a mohutný, jako byl v rokoku nebo později na konci 19.století. Přesto se ženy opět dobrovolně vrátily k nezdravému šněrování, které předcházející móda tak rezolutně zavrhla. Dojem útlého pasu opticky zvětšovaly široké rukávy. Ty dosahovaly opravdu úctyhodné šíře a nejrůznějších tvarů. Byly v ramennou nízko nasazené, bohatě řasené a zdobené. Byly tak bohaté, že jejich tvary musely udržovat všité kostice a různé výztuhy. Široké límce lemují dekolty a kryjí rukávy. Široké rukávy vyloučily ze šatníku kabát. V ramennou rozšířený oděv s úzkým pasem a širokou sukní vytváří typický styl romantické doby. Za chladných dnů si přes šaty přehodily šátek či šálu nebo ho jen tak přeložily přes ruku.
V zimě sloužily plášťové šaty ze silných vlněných látek, upnuté až ke krku. Přes ně se oblékaly široké pláštěnky bez rukávů, tzv.mantily. Jejich okraje zdobili bohaté výšivky, v zimě kožešinové lemy.
Klobouky byly důležitou součástí 19. Století. Zdobily se peřím, stuhami, umělým ovocem,květinami...atd. Na účesy se dával také velký zřetel. Byly to účesy velice složité, připomínající výzdobu krinolín. Pomocí falešných příčesků, ozdobných hřebínků, stuh a květin vytvářely dámy na hlavách fantastické kompozice z pevně utažených vlasů a volně spadajících lokýnek s vpletenými ozdobami. Někdy se na tyto účesy dávaly právě zmíněné klobouky.
STYL OBLÉKÁNÍ MUŽŮ
Oděv mužů se od minulé doby příliš nezměnil. Frakový kabát zůstává i v době romantismu nejrozšířenějším vycházkovým i společenským oděvem. Má nejrůznější barvy, podobné barvám květin. Oblečení mužů bylo daleko pestřejší, než je dnes. Barevný frak doplňovaly kalhoty jiné barvy. Byly dlouhé,úzké, vpředu nad botou obloukovitě vystřižené, aby se neřasily. K fraku se ještě používaly pestře květované a kostkované vesty z hedvábí či saténu. Taky košile se stojacím límcem se nosily. Kravata z poloviny 19. Století se však k těm dnešním příliš nepodobala. Její vázání bylo totiž neobyčejně složité. Právě v této době vzniklo několik příruček, jak kravatu správně vázat. Vznikalo mnoho způsobů, jak kravatu vázat. V kravatě se měla zrcadlit mužova osobnost. V zimě si muži oblékali vypasovaný kabát
tzv. redingot, nebo je zahaloval dlouhý plášť tzv. carrick, zdobený několika límci. Dobře oblečeným mužům nesměl chybět cylindr. Cylindr mohl být i barevný, ale zejména oblíbený byl světle šedý.
K vycházkovému oděvu mužů patřila tzv.,,špacírka“, což byla lehká hůlka.
Nejen ženy dělaly experimenty s vlasy, ale i muži. Těm naopak rámovaly tvář dlouhé licousy, nad vyholenou bradou si někteří pěstovali knír, jak to někteří dělají dodnes. Vlasy se uměle zvlňovaly.
20.století
Mezi dvěma válkami:
Lidé chodili sportovně oblékání.Byla chlapecká móda.Lidé nosili krátké účesy.Muži nosili podkolenky.
Po druhé světové válce:Útlé pasy.Ženy nosili sukně do půl pasu,chodili v lodičkách.Jako doplňky používaly kabelky,rukavic,klobouky.
Současná móda: Střídají se všechny druhy oblečení.